Motto:
Tak nastala pak i chvíle ta,
kdy kostel svatého Klimenta
v Hradišti byl Čechy zbudován
a na Pražském hradě vedle bran
k poctě svaté Maří vznikl chrám.
Kronika tak řečeného Dalimila, k roku 894
Téma výzkumu: Kudy se kdysi chodilo z Prahy na Levý Hradec.
Průzkum se uskutečnil 30. 3. 2021 za přívětivého, slunečného počasí, ideálního pro takovéto akce, cesta v délce 19 km.
Účelem bylo projít a ověřit předpokládanou trasu cesty, intenzivně používanou především na přelomu 1. a 2. tisíciletí, v počátcích konsolidace Českého státu. Bylo to přelomové období, kdy docházelo k přesunu původních center osídlení Čechů (Přemyslovců) ve středních Čechách (Budeč, Levý Hradec) do konečného centra, Prahy. K přesunu docházelo patrně postupně, nějakou dobu byla obě sídla využívána současně a mezi nimi docházelo k poměrně na tu dobu silnému provozu. Zhruba lze tuto dobu ohraničit roky 894, kdy v tomto roce, dle Dalimilovy kroniky, založil první křesťanský český vládce Bořivoj první kostely na Levém Hradci a v těsné blízkosti nového Pražského hradiště na Opyši. Za druhé datum můžeme považovat 19. únor roku 968, kdy se na Levém Hradci uskutečnila volba Slavníkovce Vojtěcha za 2. pražského biskupa. Uvedené roky jsou ovšem neověřitelné. Písemné prameny se sice shodují v únorové volbě, ale zatímco Kosmova kronika má uvedený rok 968, tak Palacký ve svých Dějinách národu českého datuje tuto volbu k r. 982. Každopádně je toto datum poslední zmínkou, svědčící o důležitosti této lokality.
Historické souvislosti: Závěr devátého a
desáté století bylo rozhodující období, kdy se centralizovala moc
v Čechách a kdy zemi ovládli Přemyslovci. Období, kdy tento rod
definitivně zlomil moc posledních konkurenčních rodů. Někdy zhruba v letech 873
– 895 byli Přemyslovci podrobeni Lučané, sídlící v Poohří. Odraz této
události je v kronikách zachycen jako tzv. Lucká válka, která se údajně
odehrála na Turském poli v blízkosti Levého Hradce. A druhou výraznou
událostí bylo vyvraždění Slavníkovců, představitelů
východočeských Zličanů, na Libici dne 28. září 995, za Boleslava II. Tím se
Přemyslovci stali vládci celé české kotliny.
Další dějinnou událostí, která, byť nepřímo, ovlivnila poměry v Čechách,
byl vpád Maďarů do Panonie, který mj. přispěl k zániku Velké Moravy. Ta se
předtím také angažovala v českých záležitostech. Např. Bořivoj se
v období, kdy byl v Čechách v nebezpečí, uchýlil pod ochranu
Svatoplukovu. Vliv vpádu Maďarů a ovládnutí Podunají se také projevil odklonem
staré kupecké cesty od západu, z center Franské říše na východ, na Kyjev a
dále do Střední Asie. Cesta, která vedla nebezpečným Podunajím se přesunula
severněji, přes Čech a směrem na Krakov. Je předpoklad, že z císařského
města řezna směřovala do oblasti pozdější Prahy, kde byl příhodný brod přes
Vltavu a dále do východních Čech. To by mohl být jeden z důvodů, proč
Bořivoj přesunul své sídlo do prostoru budoucího Pražského hrad, odkud mohl být
tento říční přechod kontrolován, a kde z něho byl také ekonomický
prospěch.
Východiskem cesty byla Písecká brána na Hradčanech. Ta od počátku 18. století, kdy bylo budováno barokní opevnění Prahy, sloužila jako severní vstupní brána do opevněného města a tudíž i na Pražský hrad. Předpokládá se, že brána byla umístěna v trase původní, středověké cesty, vedoucí na sever Čech a dále do Saska označovaná též Via Magna, tedy Velká cesta. A logicky též používaná jako spojnice s Levým Hradcem. Ještě před založením Pražského hradu tudy procházela jihovýchodním směrem, úvozem k potoku Brusnice a pod skalnatým výběžkem Opyše směřovala do prostoru dnešního Klárova. Zde byl odjakživa nepřístupnější brod přes řeku Vltavu v Pražské kotlině a zde byl také postaven v 10. století první most přes řeku, tehdy samozřejmě ještě dřevěný.
Cílem mělo původně být samo hradiště Levý Hradec, na katastru obce Žalov, jež je součástí města Roztoky. V té době koronavirová uzávěra Prahy nám však nedovolila dojít až do Levého Hradce, změnili jsme u Trojanova mlýna směr a podle Únětického potoka jsme došli do prostoru raně středověkého osídlení Roztok a pokračovali zpět do Suchdola. Využili jsme tak i možnost prozkoumat vedlejší cestu z Prahy do Roztok.
Trasa výzkumné cesty, zakreslená do současné mapy:
Trasa historické cesty vedla zhruba po přímce, aby byla, pokud možno, co nejkratší. Cesta musela překonat 2 poměrně hluboká údolí, Šárecké a Únětického potoka. Protože však tehdy byl provoz hlavně pěších, příp. na koních, a zboží se dopravovalo převážně pomocí soumarů, nebyla výškové rozdíly a strmé cesty takový problém.. Obcházením těchto údolím západním směrem by se cesta zhruba 2x prodloužila. V raném středověku, myšleno do 11 století, ještě nebyla možnost použít spojení podle řeky Vltavy. Překážkou byla Podbabská skála a zejména skály Sedlecké, které spadaly až do toku řeky.
Šárecké údolí bylo možno překonat na několika místech. Nejvýchodnější z nich, které jsme zvolili i my, bylo ve směru od Prahy sestupem do údolí severně od barokního kostela sv. Matěje, v blízkosti pravěkého hradiště Baba.. Kostel stojí na mírné vyvýšenině na hraně údolí. Při příchodu od severu tvoří tato vyvýšenina výraznou dominantu Šáreckého údolí a byla proto odedávna orientačním bodem cesty.